Horologium Florae · podle Carla Linného, 1751

Květinové hodiny

Hodiny bez soukolí: druhy vybrané proto, že se otevírají a zavírají v hodinu, podle níž se dá řídit den. Tady je, co Linné navrhl, proč to funguje jen napůl, a každá rostlina jmenovaná na ciferníku Horae.

Co Linné navrhl

Carl Linné vyložil Horologium Florae ve spise Philosophia Botanica (1751) a jednu jeho podobu vysadil v botanické zahradě v Uppsale. Není to ciferník s namalovanými květinami. Je to záhon živých rostlin, vybraných a rozmístěných tak, aby kolemjdoucí poznal čas podle toho, které druhy se už otevřely a které na ten den zavřely.

Celý nápad stojí na pozorování, které si může zopakovat kdokoli. Mnoho květů se neotevírá nahodile: kozí brada zavírá kolem poledne tak spolehlivě, že jí Angličané říkají „Jack-go-to-bed-at-noon“, a nocenka má v mnoha jazycích jméno podle hodiny, kdy se probouzí. Linného přínos byl v tom, že to začal brát jako data — zapsat hodiny, setřídit druhy a rozložit je po obvodu záhonu v pořadí.

Proč některé květiny měří čas

Linné roztřídil kvetení do tří tříd. Meteorici reagují na počasí a za jasného dne se otevírají víc. Tropici se řídí délkou dne, takže se jejich hodina během sezony posouvá. Jen třetí třída, Aequinoctales, otevírá a zavírá v pevnou hodinu bez ohledu na počasí i roční dobu — a jedině podle nich se dá čas poctivě určit.

Právě proto ale květinové hodiny nikdy pořádně nefungovaly. Hodiny byly zapsány v Uppsale, na šedesáté rovnoběžce; přeneste tutéž výsadbu na jih a rozvrh se posune. Přidejte počasí, nadmořskou výšku, střídání ročních dob a vlastní rozmary rostlin — a záhon, který v jedné zahradě jde na půlhodinu přesně, je v sousední k ničemu. Přežívá jako jedna z nejkrásnějších věcí, které kdy selhaly jako přístroj.

Dvacet čtyři druhů na ciferníku

Květinový ciferník Horae dělí den na dvanáct výsečí a v každé výseči stojí dvě rostliny, vepsané latinsky po obvodu ve stylu rytin květinových hodin, které po Linném následovaly. Botanika se od osmnáctého století proměnila: kde se jméno změnilo, uvádíme vedle něj dnes platné.

Tři jména se po obvodu opakují — Calendula arvensis, Anagallis arvensis a Nymphaea alba. Je to věrné starým rytinám, ne přehlédnutí: na dvanáctihodinovém ciferníku může být táž rostlina vyznačena dvakrát, jednou pro hodinu, kdy se otevírá, a jednou pro hodinu, kdy zavírá.

Jak to kreslí Horae

Ciferník nahoře není obrázek. Je to vykreslovací kód samotné aplikace běžící ve vašem prohlížeči a ukazující váš čas: čtyři soustředné kružnice, dvacet čtyři latinských jmen sázených písmeno po písmenu po obloucích, dvanáct hodinových číslic, německé heslo napříč prostředním kruhem po vzoru rytin květinových hodin z 80. let 18. století, slunečnice uprostřed a zúžené větvičkové ručičky na skutečném čase. Vedle stojí list pro hodinu, ve které právě jste.